Převýchova
Zrovna začínalo pozdní léto, ale ona si přesto oblékla lehounkou sukni, svoji oblíbenou, a hedvábnou halenku, která jí slušela, a ona to věděla, a rozběhla se na vlak, který ji měl dovézt za Pánem.
Zvlášť poslední měsíc byla hodně neposlušná a čekal ji zase velký trest.
Ran měla nastřádaných hodně.
Bála se. Věděla, že si je zaslouží, netušila však, že její Pán změnil plán a má pro ni nehezké překvapení.
Začněme ale od začátku. Byli spolu něco málo přes půl roku. Seznámili se na jednom webu, kde ji oslovil.
Eliška byla hezká, štíhlá holka menšího vzrůstu. Měla prsa tak dvojky, bylo by to stačilo, přesto by si bývala přála trošku větší a pevnější.
Když se poznali, padlo jí akorát 28 a hledala slušnou práci. S Pánem se vídali málo, ale doufala, že se to časem zlepší.
Na první schůzce byla nervozní, ale stašně se jí líbil a po jeho boku se cítila sama sebou a nádherně jako už dlouho ne.
Jmenoval se Marek. Bylo mu 36 a bydlel kousek od Mělníka. Nebyl vysoký, jen o pár cm vyšší než ona. Jeho černé, krátké vlasy byly jako z havraního peří a jeho pěkná štíhlá a svalnatá postava byla vidět už z dálky.
Když k němu po těch měsících měla jet, už tušila, co ji bude čekat. Trestal ji přísně, ale i tak ho milovala.
Konečně po pár hodinách cesty dorazila na místo, kde na ni čekal.
Skočila mu do náručí, měl to rád, připadala mu jako bezelstné dítě, které se dokáže krásně naplno radovat.
Dlouze ji políbil a odvezl k sobě domů. Automaticky se svlékla a odevzdala mu svoje oblečení. Vzal ji pevně za její krásné dlouhé vlasy, které byly její chloubou, a odvlekl ji do klece, kde ji zamkl a odešel.
Netušila, co se dějě. Vždy než ji zavřel do klece spolu řešili její resty, které se po dobu, po kterou nebyli spolu, řádně nahromadily.
Trvalo to dlouho, a tak si v kleci jako nějaké poslušné štěně lehla.
Když se Pán po dlouhé době vrátil, vedl s sebou muže, kterého neznala.
Chtěla se schovat, aby ji neviděl, i když se jí zdál docela sympatický.
Mohlo mu být asi kolem čtyřicítky. Se zájmem si ji prohlížel. Jmenoval se Radek. Zaslechla to, když ho její Pán oslovil. Bavili se jako by tam nebyla, i když ji oba po očku sledovali. Za pár minut se přesunuli k ní. Oba se posadili blízko Elišky.
V tichu, které její Pán přerušil, bylo slyšet jen její dech, "Moje drahá, malá Eliško, jak jsi jistě zaslechla, tohle je Pán Radek a rozhodl jsem se vzhledem k tvému chování, že příších pár dní budeš v jeho péči. Poslední dobou hodně zlobíš, porušuješ pravidla, odmlouváš a zapomínáš na to, co jsi. Teď se staneš jeho otrokyní bez práv, svobody a možností. Radek je přísný a ne shovívavý jako já a to potřebuješ."
Chvilku na něj nevěřícně zírala a začala prosit: "Můj Pane, prosím, polepším se, slibuju."
"Mlč!", křikl na ni Marek. "Už jsem řekl. Naučím tě poslouchat a být otrokyní jak se patří. A teď lehni a čekej než dořešíme detaily!"
Zvedli se, odešli a nechali ji tam. Bezmocnou, uplakanou, zavřenou v kleci jako nějaké zvíře.
Nevěděla, co si má myslet. Nechtěla opustit svého Pána. Byla si vědomá svých prohřešků, ale že ji dá jinam, ji nenapadlo. Doufala, že jí odpustí a nepošle ji pryč. Za hodinu uslyšela kroky. Marek šel sám a její naděje stoupla, ale jen do chvíle než si všimla vodítka v jeho ruce.
"Dělám to pro tvoje dobro, maličká, věř mi." Vytáhl ji z klece, připnul vodítko a než ji odvedl, pevně ji objal a vášnivě políbil.
Smutně na něj koukala, její bůh, její Pán ji odvádí k cizímu muži.
Radek čekal na chodbě. Marek mu předal vodítko a Elišku naposledy pohladil.
Znal Radka dlouho, ale Eliška nesměla vědět, že jsou spolu na všem domluveni. Muselo to pro ni být realné, a ne pouhou hrou, kterou může kdykoliv ukončit stopkou.
Nový Pán trhl vodítkem a vedl ji do auta, kde už na ni čekala klec na převoz.
Zamkl ji tam a odvážel vstříc novému osudu.
Plakala... Nejen steskem, ale i zimou a strachem.
Na místě ji pak odtáhl někam do sklepa. Bylo tam přítmí, jedna klec, kříž, který měl doma i její Pán, lavice a v rohu křeslo v dosahu světla linoucího se malým okénkem.
Připnul ji na krátký řetěz u zdi, aby ho vyslechla a nemohla se vzdálit z jeho blízkosti.
Usadil se, chytil ji za vlasy a i když viděl, že pořád pláče, vrazil jí facku. "Uklidni se konečně, ty čubko!" zařval, a pak klidněji pokračoval: "Smiř se s tím, že teď patříš mně a bez mého svolení se ani nepohneš. Tvůj Pán mi tě dal na starost, tak konečně zavři hubu a poslouchej!!! Já nebudu tak hodný jako tvuj Pán, žadné slitovaní ani odměny nečekej.. Dnes začíná tvůj první den a máš jich pět. Dost málo času na tvoji převýchovu. Teď tě nechám chvilku přemýšlet a až se vrátím, čekají tě tresty, které ti slíbil tvůj Pán."
Když odešel, Eliška propukla v žalostný pláč. Co nevěděla bylo, že ji Radek neustále monitoruje. Měl ve sklepě zabudované kamery, aby na ni mohl dávat pozor.
Nebyl to žádný magor, jen se řídil rozumem a instrukcemi jejího Pána. Musel zůstat neoblobný a přísný, bohužel.
Nachystal pro ni jídlo a pití do misek pro psa a odnesl jí to.
Položil je před ni a když viděl, že ona stejně jako pes, trpící ztrátou milovaného pána, jíst nebude, vzal ji za vlasy, vrazil facku a její čumak do jídla zabořil násilím. "Nezahrávej si s mojí trpělivostí, ty čubko!", pronesl zlověstně.
Až když viděl, že jí, pak jí hlavu teprve pustil.
Když dojedla, misky odložil stranou, odemkl její řetez a ještě než ji dotáhl ke kříži, kde ji připoutal čelem ke zdi, jí narval péro do pusy a pokynul aby držela, že se musí vychcat.
"Pán říkal, že máš pár restů, tak se do toho dáme, ty děvko!"
Vzal důtky a začal ji bít přes záda.
Věděl vše o jejím zdravotním stavu, tak byl opatrný. Střídal záda, zadek i její kundu.
Pak důtky odložil a vzal rákosku. Do její huby nacpal roubík, protože věděl, jak bude křičet a poslouchat to nechtěl.
Ran mělo být 50. Byly hodně ostré a při kadé z nich opravdu do roubíku bolestně kvílela.
Cítila se ponížená. Nahá před cizím mužem, který smí dělat co bude chtít.
Snažila se prosit, aby toho už nechal, ale skrz roubík se vydralo ven jen jakési tlumené zahuhlání.
V duchu si ty rány počítala. Oddechla si, když si řekla, že je poslední.
Radek si toho všiml. Otočil ji a spoutal tak, aby na ni viděl a do ucha jí zašeptal: "Pokračujeme, děvko, ted 25 přes tu tvou píču a potom 25 přes ty tvoje cecky."
Eliška na něj vyděšeně koukla, a on se jen pusmál. Chvilku jí mačkal prsa, a vtom ho napadlo, že je ozdobí.
Vzal skřipce a nasadil jí je na bradavky. Uchopil plácačku a začal ji bít přes kundu. Tolik chtěla dát nohy k sobě, ale pouta byla pevná. Strašně ji to pálilo, už pomalu neměla ani co plakat.
Po 25 ranách nástroj zahodil a rukou jí projel kundu. "Hmmm, tak naší otrokyni se to líbí, no uvidíme za chvilku, zlatíčko."
Vzal do ruky znovu rákosku.
Eliška myslela, že skřipce sundá, ale ne. Nechal je tam a začal.
Už se sotva držela a on to viděl. Nešetřil ji, ale zrychlil, aby už měla trest za sebou, jen to na sobě nedal znát.
Když rány konečně ustaly, sejmul jí pouta a odnesl ji na lavici, která tam stála opodál. Vybral solidně velký analní kolík, namazal ho lubrikantem a strčil jí ho tam. Bolestí už ani nekřičela, jen ležela a snažila se nebránit, aby nedostala další trest.
Do kundy jí zasunul vibrátor a zajistil ho tak, že jí navlíknul latexové kalhotky.
Potom ji vzal do náruče, položil do klece a přikryl dekou. Nevnímala, že ji pohladil a řekl, že je moc statečná, pak ješte doplnil vodu, klec zamkl a s přáním sladkých snů odešel.
Když se Eliška ráno probudila, uvědomila si, že ho neoslovuje, že mu vlastně ještě ani nepoděkovala, ale nechtěla s ním mluvit, a tak se na to snažila nemyslet.
Radek si to ale uvědomoval moc dobře, když sem tam pohlédl na obrazovku, jak Eliška tiše oddechujíc leží ve sklepě a vařil si u toho kafe. Těšil se, až půjde za ní a nanovo jí všechno všechno spočítá, i když mu jí začínalo být i trochu líto.
Na druhou stranu ale věděl, že pomáhá kamarádovi a že Eliška si na zlobení nějaký čas ani nevzpomene.
Těšil se na další dny s ní a na trest, který ji brzy čeká.
Pro Elišku to byl nekonečný týden, ale když si pro ni její Pán přišel, klekla mu k nohám, políbila je a slíbila, že již nikdy nezazlobí a bude navždy jeho a pouze jeho otrokyní bez práv a svobody tak, jak mu kdysi slíbila.
Radek a Marek věděli svoje, ale její Pán na ni byl hrdý a věřil, že převýchova jeho otrokyně byla dostatečným trestem pro jeho malou Elišku.
BDSMsite.cz